Počátky vzniku Karate jsou spojovány s ostrovem Okinawa. Předpodkládá se, že okolo 7.století sem začaly pronikat prvky čínských bojových umění. Nový vládce na Okinawě zakázal místnímu obyvatelstvu např. nošení jakékoliv zbraně. Tím ovšem podnítil rozvoj sebeobranného systému – Okinawa-te. V tomto systému bylo hlavním úkolem přežít. Trénovalo se ve třech hlavních městech – shuri, Naha, Tomari. Výuka probíhala tajně, protože tomu kdo byl přistižen při praktikování Okinawa-te hrozil trest smrti. Současně s tímto systémem se rozvíjel i systém boje se zbraní (Kobudo), kdy jako zbraně sloužily běžné věci každodenního života, např. cep na rýži (Nunchaku), klika od mlínku na zrní (Tonfa). Toto období trvá až do roku 1868.Poté se bojové umění dostává do podvědomí veřejnosti a již není potřeba tajit smrtící umění. V té době se dají vysledovat dva hlavní směry Shorin-ryu (Shuri, Tomari) a Shorei-ryu (Naha)V shorei-ryu má základ např. současný styl Goju-ryu. Jedním z hlavních představitelů Shorin-ryu byl mistr Anko Itosu. U něj se učil mistr Gichin Funakoshi, který jako první přenesl Karate na půdu Japonska a stal se zakladatelem, v současné době snad nejrozšířenějšího stylu, Shotokan. Funakoshi Jako první použil název Kara-te a významem „prázdná ruka“. Do té doby se místo znakuKara (prázdný) používal stejně znějící znak s významem Čína, Čínský.
Gichin Funakoshi - otec moderního karate
Největším uměním není vyhrát sto ze sta bitev. Největším uměním je zvítězit bez boje. Pro všechny, kteří chtějí studovat karate, je nutné zajistit nejprve pochopení podstaty karate a potom pochopení jeho správného použití.
Hidetaka Nishiyama - legendární instruktor karate
Vítězství samo o sobě není hlavním cílem tradičního karate. Tradiční karate je umění sebeobrany využívající lidského těla v té jeho nejúčinnější formě. Používají se zejména kryty, údery pěstí, seky a kopy v kombinaci s dalšími příbuznými pohyby. Cvičení tradičního karate se člověku dostává prostředků pro rozvoj psychických a mentálních vlastností.